"Kdybych měl informace, co mám dnes, žil bych jinak," zaznělo z úst staříka sedícího v křesle u okna, když pozoroval běžný odpolední ruch. Dospělí se vraceli z práce a děti ze škol a kroužků. Stařík si celý život plánoval svoji budoucnost tak, aby mohl cestovat.
Čas běžel a muž se dočkal důchodového věku, ale cestování si nemohl dovolit. Celý život uvažoval o tom, jak zbohatnout. Nechtěl přijmout běžné principy, a tak hledal a přemýšlel. Mezi tím děti rostly, jejich nároky se zvyšovaly a on je podporoval, co mu síly stačily.
Pak přišel ten den. To ráno si plně uvědomil, že již nepůjde do práce. Došlo mu, že přišla ta budoucnost, kterou celý život plánoval. Bohužel mu chyběla jedna věc k naplnění jeho
snu - peníze.
Čas totiž hrál proti němu. Přitom stačilo tak málo... Stačilo využít čas ve svůj prospěch. Muž celý život jen odkládal rozhodnutí, odkládal akci spojenou s prvním krokem. Tím krokem mělo být pravidelné odkládání peněz stranou, třeba i menší částky. Muž totiž nikdy v životě nezažil pocit, kdy by měl více peněz pohromadě.
Dnes už ví, že stačilo každý měsíc odložit část výplaty. A jeho sen o rentiérské penzi se mohl naplnit celý. Mohl skutečně cestovat a poznávat nové kraje.
Říkáte si, část výplaty každý měsíc nic neřeší? Pojďme se podívat, jak čas a složený úrok dokáží pracovat v náš prospěch.
Kolik by měl muž k dispozici, kdyby si odkládal 3 000,- korun měsíčně po dobu 30 let?
Po třiceti letech by mohl mít na investičním účtu více než 5 500 000,-.
A co kdyby odkládal začátek tvoření rezerv? Co kdyby nezačal ve 30 letech a neměl tak k dispozici horizont 30 let? Řekněme, že by začal ve čtyřiceti letech. Takže by měl před sebou 20letý horizont. Musel by si pravidelně odkládat 9 000,- každý měsíc.
Pokud by nezačal ani ve 40 letech, ale až v 50 letech, tedy by odkládal jen 10 let, aby se dostal na stejnou částku jako v předchozích případech, musel by každý měsíc odkládat téměř 30 000,-.
Čas je náš přítel i nepřítel. Záleží jen na nás, zda jej využijeme ve svůj prospěch, nebo ho necháme hrát proti nám. Přitom je to tak jednoduché. Rozhodnutí je jen na nás.
Možná patříte právě mezi ty, kteří v budoucnu netouží po tom spolehnout se sami na sebe. Možná ani není vaším cílem nebo přáním vybudovat si rentu. Pak jste šťastný člověk a nemusíte řešit otázku tvoření rezerv.
Většina lidí je ovšem naprogramována k tomu mít se lépe. Jinak bychom přeci nemuseli chodit pravidelně do práce, nepořizovali bychom si nové bydlení, nová auta. V takovém případě nenechte hrát čas proti vám. Využijte jej jako svého spojence a neodkládejte neodkladné.
Pravděpodobně se dříve nebo později rozhodnete začít tvořit rentu. Otázkou pouze zůstává jestli vás to bude stát 10% nebo 30% příjmu.
Comments